Michal Pohl

Popravdě, po prvním roce a půl jsem chtěl odejít, práce mě úplně nenaplňovala. Jezdil jsem po světě jako mistr s dělníky divize protihlukových stěn a nemělo to směr, kterým jsem chtěl jako mladý kluk jít. Když to vyšlo najevo, firma se mě snažila motivovat a poslala mě na stavbu Campusu univerzity v Brně.  A tam to asi celé začalo…, tam mě práce začala bavit a začala mi dávat pocit, že se někam profesně posouvám, což pak rostlo s každou zkušeností a novým projektem. Nezapomenu, když přede mne kolega stavbyvedoucí právě na Campusu v Brně položil čtyři stohy projektové dokumentace v deskách a řekl: „To je tvoje…“ Tehdy jsem si říkal, tak to nedám. Tato stavba pro mě nakonec byla takovou malou imatrikulací do PSG.

Těší mě, že sdílím hodnoty PSG vnitřně, lidsky "Férovost, tradice, odbornost a také rovnost, zdravé sebevědomí, dělat to tak, ať nás to baví. A dělá mi občas radost, když se "firma" v konfliktních situacích dokáže rozhodnout, že nepůjde tou nejlehčí cestou, ale tou, která jí přijde korektní a správná. Evokuje to ve mě vnitřní hrdost na to, že pro tuto firmu pracuji. Tím bych přesvědčoval i své kamarády, aby šli do našeho týmu.