Příběhy
našich kolegů

Popravdě, po prvním roce a půl jsem chtěl odejít, práce mě úplně nenaplňovala. Jezdil jsem po světě jako mistr s dělníky divize protihlukových stěn a nemělo to směr, kterým jsem chtěl jako mladý kluk jít. Když to vyšlo najevo, firma se mě snažila motivovat a poslala mě na stavbu Campusu univerzity v Brně.  A tam to asi celé začalo…, tam mě práce začala bavit a začala mi dávat pocit, že se někam profesně posouvám, což pak rostlo s každou zkušeností a novým projektem. Nezapomenu, když přede mne kolega stavbyvedoucí právě na Campusu v Brně položil čtyři stohy projektové dokumentace v deskách a řekl: „To je tvoje…“ Tehdy jsem si říkal, tak to nedám. Tato stavba pro mě nakonec byla takovou malou imatrikulací do PSG.

Těší mě, že sdílím hodnoty PSG vnitřně, lidsky "Férovost, tradice, odbornost a také rovnost, zdravé sebevědomí, dělat to tak, ať nás to baví. A dělá mi občas radost, když se "firma" v konfliktních situacích dokáže rozhodnout, že nepůjde tou nejlehčí cestou, ale tou, která jí přijde korektní a správná. Evokuje to ve mě vnitřní hrdost na to, že pro tuto firmu pracuji. Tím bych přesvědčoval i své kamarády, aby šli do našeho týmu.

V roce 1997 jsem nejdřív na pozici manažerky kvality spolupracovala a posléze sama řídila procesy certifikace systémů managementu kvality, životního prostředí, bezpečnosti práce, bezpečnosti informací a společenské odpovědnosti nejdříve jako představitel managementu pro ISM a později jako ředitelka ISM.

Přišly i těžké okamžiky, kdy jsem přemýšlela o odchodu, a to hned několikrát. Nejvíc demotivující byly v jednom období časté změny v organizaci společností a s tím související měnící se názory na systémy řízení. Nicméně i v letech, které byly pro firmu náročnější, vždy existovala jistota férového jednání ze strany nejvyššího vedení. To rozhodlo, že jsem ve společnosti zůstala.

PSG má totiž v porovnání s jinými firmami něco navíc. Tak jako se specifická atmosféra, či duch určitého místa označuje pojmem „genius loci“, má i PSG svoji neopakovatelnou atmosféru, která se vždy vyznačovala spoluprací, kolegialitou, možností spolehnout se na druhého,… a to je to, co si na PSG opravdu cením.

Za celou tu dlouhou dobu se mi ale nejvýrazněji vryl do paměti několikaměsíční pobyt v indickém Bangalore při přípravě výstavby supermarketů METRO v Indii. Pozorovat realizaci staveb v podmínkách, kdy se kamenivo nosilo ve velkých nádobách na hlavě a lešení bylo nezřídka zhotovené pouze z bambusu, bylo jako zážitek z jiné planety. I to byla práce u PSG.