Pavel Richtár

Možná vás překvapím, ale nepovažuji se za plnohodnotného stavaře. Chodil jsem na gympl, kde jsme alespoň ve dvou posledních ročnících měli stavařinu, ze které jsem poté i maturoval. Chybějící vzdělání jsem se od začátku snažil vynahradit sebevzděláním, byl jsem otevřený novým věcem a snažil jsem se vždycky posouvat. Praxe byla mým učitelem.

Pravou stavařinu jsem tak poznal až u PSG. Začal jsem na pozici stavbyvedoucího a ihned po nástupu jsem odletěl do Ruska na stavbu paroplynové elektrárny v Krasavině, kde jsem strávil dva a půl roku. Šlo o stavbu kousek od polárního kruhu, 800 km severovýchodně od Moskvy, kde v zimě teploty padaly i k -37 °C a všude nás obklopovala krásná panenská příroda.

V mém životě se tehdy obrátilo vše naruby. Nová firma, nový obor, nová země. Vůbec toho však nelituji a hned bych se na místa, kde jsem pobýval, jel podívat znovu. Nejtěžší bylo odloučení od rodiny. Když jsem jednou za čas vyrazil zpátky domů, tak jsem jen čekal, kdy mi moji tehdy malí kluci začnou říkat „strejdo“. Ale i přese všechno jsem nakonec v Rusku strávil na třech zakázkách skoro čtyři roky.

Stavařina mě bavila, vždycky jsem byl rád, že mohu svým přičiněním ovlivňovat průběh stavby. Byla to krásná práce. S přibývajícím věkem jsem však chtěl více času na osobní život a také snížit množství stresu, který na stavbách bývá. Po necelých patnácti letech na pozici stavbyvedoucího jsem se tak rozhodl pro změnu a přihlásil jsem se do interního výběrového řízení na pozici vedoucího půjčovny PSG, které jsem vyhrál. Podobnou kariérní změnou nebo posunem uvnitř firmy si už prošlo několik dalších kolegů, proto tento přístup velmi oceňuji.

V PSG se mi kromě jiného líbí, že byť nejsme malá firma, tak jsme pořád taková rodinná firma. Jsou tu dobré vztahy na pracovišti, umíme táhnout za jeden provaz a nikdo si na nic nehraje. Také se mi líbí, že to v PSG není jen o práci. Firma se snaží stmelovat kolektiv na cyklovýletech, lyžovačkách nebo grilovačkách. Je o nás dobře postaráno. Cením si i toho, že firma nespí na vavřínech, ale snaží se zaměstnance vzdělávat pomocí různých workshopů a školení. Protože ať dokončíte jakoukoliv školu, sebevzdělání je nikdy nekončící proces.